V pátek 14. června nastal pro metylovské ochotníky z divadelního spolku Sokol na prknech velký den. Již po třech létech činnosti jsme byli vybráni na tradiční festival ochotnických divadel Luhačovická divadelní sešlost. Ten probíhá v hlavní lázeňské sezóně v oblíbených a pohodových moravských lázních Luhačovice. Spolu s námi vystoupily divadelní soubory z jihomoravského Hodonína a českého Kolína. My jsme byli vybráni s hrou „Vraždy a něžnosti“. Tu jsme hráli v minulé divadelní sezóně 2018.
Jak jsme se do Luhačovic dostali? Víceméně souhrou okolností. Jedním z našich herců je Pavel Navrátil. Jeho rodiče jezdí dlouhodobě na lázeňské pobyty do Luhačovic. Pravidelně navštěvují tamní divadelní a operní představení a znají se s lidmi okolo kultury. Právě oni upozornili na náš sokolský soubor. Byli jsme proto požádáni o DVD se záznamem našeho vystoupení „Vraždy a něžnosti“, od Antonína Procházky, které jsme natočili na posledním představení v dubnu 2018 v Metylovicích. Po jeho zhlédnutí, došli organizátoři k závěru, že naše kvalita je taková, abychom mohli u nich na festivalu právě s tímto představením vystoupit. Tímto bych chtěl paní Navrátilové a panu Navrátilovi poděkovat, že nám pomohli, dostat pozvání na tak prestižní festival. Byli jsme tím naprosto nadšeni. Hned jsme vše promysleli. Muselo dojít k personálním změnám oproti premiérovému roku 2018. Vědělo se, že Michal Kiša, který hrál u nás minulý rok bavorského turistu, bude v červnu dobývat vrcholy hor v jižní Americe. Toho nahradil Honza Izvorský. Role Dr. Včely připadla nově výbornému Radimu Petříkovi.
Hlavním problémem se nám jevil přesun kulis do Luhačovic. V minulém roce jsme vytvořili opravdu fortelné kulisy. Dřevo na trámy (13 ks) bylo zapůjčeno Obecním úřadem z vytěženého obecního lesa. Zhotovili jsme opravdové masivní schodiště do patra, vyhověli všem požadavkům herců, aby bylo více místa, šestero dveří, skříň, nic nebylo problém. Tak, tak, se nám to na naše jeviště vešlo.
Problémy nastaly již při minuloročních převozech do Palkovic a Frýdlantu. S pěti metrovou skříňovou Avií, jsme to vždy horko těžko v plné síle na dvakrát zvládli. Nepopírám, že jsme si u toho dost zanadávali. Ty samé kulisy jsme si kvůli nácviku staronové hry, v květnu 2019 znovu na metylovském jevišti postavili. Hru vlastně víceméně znovu nacvičili. Teď jsme kulisy museli na jedenkrát odvézt do 100 km vzdálených Luhačovic. Měli jsme toho plnou hlavu. Aby se vše vešlo, museli jsme to poznačit a celé rozebrat. Vyjeli jsme s nákladem kulis a rekvizit v osm ráno. Dalších 5 osobních aut jelo individuálně s herci a se „servisní týmem.“ Někteří další dorazili, až v páteční podvečer. Stavět kulisy jsme začali okolo 10.30 a skončili okolo 14.30. Chvála bohu, že mají v Luhačovicích rozměrově podobné jeviště. Díky předchozí přípravě se nám vše nad očekávání podařilo.
Konečně jsme se mohli naobědvat. Cena „meníčka“ 179 Kč. Luhačovice prostě nejsou levné. Pak jsme se šli ubytovat. Mnozí tam byli se svými blízkými. Jen pro informaci, všichni herci i doprovod si vše platili ze svého (dopravu, stravování, ubytování). Inu, ochotníci. To vše jsme věděli dopředu a tak nás to, moc netrápilo.
V pátek bylo krásně, horkých 31 stupňů. Sraz byl hodinu před představením. Více než sto let staré, historické Lázeňské divadlo bylo slušně prohřáté. Žádné větrání či klimatizace. Tepelná pohoda vypadá jinak. Drobná vylepšení nelze realizovat, památkáři nechtějí nechat do historických budov zasahovat. Atmosféra mezi herci byla klidná a vyrovnaná. Všichni jsme se moc těšili, nervozita byla v normě. Věděli jsme, že máme natrénováno, a že se vlastně není čeho bát.
Návštěvnost byla výborná, přítomno přes 160 diváků. Hned u vchodu byli návštěvníci přivítání naším čtyřstránkovým aktualizovaným divadelním programem. Docela jsme dbali na jeho kvalitu. Navíc jsme tam vložili barevný oboustranný leták, kde byly popsány a vyfoceny Metylovice v tom nejlepším světle. Program návštěvníci nepustili z rukou, v průběhu hry sloužil divákům jako vějíř.
Jak jsem psal o divácích, pro divadelníky je velice důležité, jaké publikum se sejde. Měli jsme opravdu štěstí. Diváci se prostě chtěli bavit! A tak již od samého počátku, dávali najevo své potěšení ze hry samotné i z našich hereckých výkonů. Reakce byly velmi vstřícné a častý potlesk byl odměnou, který motivovala naše herce k vynikajícím výkonům. Většina herců hrála své nejlepší divadelní party. Pochopitelně naše nasazení přinášelo i určité přemotivování. Tak se diváci nečekaně dozvěděli, že „mrtvola je stále mrtvá“, místo „mrtvola je stále teplá“. Velký úspěch sklidil dálkově ovládaný potkan. Paní přede mnou v hledišti řvala myš, myš, a chtěla rychle utíkat pryč. Nebýt její sousedky, tak by snad z divadla opravdu utekla. Potvrdilo se, že štěstí přeje připraveným. V situaci, když „bavorský turista“ Honza Izvorský otvírá láhev se šampaňským (ve skutečnosti je v láhvi natlakována sifonová voda), tak se nikdy neví, jak to dopadne. Většinou mu špunt nespadne před palce u jeho nohou. V Luhačovicích bylo vše jinak. Honza láhev za oponou řádně protřepal, ze schodiště vystřelil a let špuntu připomínal „homerun“ v oblíbeném americkém sportu baseball. Špunt chytil šťastný divák ve výskoku tak v šesté, sedmé řadě hlediště. Aplaus obrovský. Neuvěřitelně zapůsobil i opravdový výstřel z pistole. To diváci v lázních opravdu nečekali. Drtivá většina diváků prostě o 10 cm vyskočí ze sedadel a ihned se navzájem horečně poinformují, jak moc se zlekli. Pach spáleného střelného prachu je cítit nejméně dalších 5 minut. Velkým překvapením pro diváky i nejmenovanou mladou herečku, byla i běžná lidská smůla. Lence při dynamickém úkroku na schodech praskl komplexně středový šev na zadní části bavorského kroje. Už zvuk praskajícího švu naznačoval problém. A fakt. Kraťasy se vzadu rozdělily na dva díly. Naše herečka z toho ovšem vybruslila skvěle. Nahoře na schodech otočila hlavu a šibalsky mrkla na diváky. Po vteřině nevěřícného ticha sklidila potlesk, hodný těch největších divadelních superstar. Jsem přesvědčen, že dobrá polovina diváctva si myslela, že to bylo nahrané.
Ten večer nám tak nějak vyšlo vše, na co jsme sáhli. Herci hráli jak o život, diváci se skvělé bavili, neustále nám tleskali. A závěrečná, několikaminutová děkovačka byla zcela jistě nejdelší a nejbouřlivější, co jsme za těch všech, našich 15 přestavení zažili. Všichni si to ohromně užívali. Po představení jsme měli ještě milou povinnost pohovořit s diváky, kteří nám přišli k zádnímu vchodu říct, že se jim naše představení opravdu moc líbilo. Také organizátoři se společností Lázně Luhačovice nešetřili chválou a naše vystoupení označili za výborné. Ocenili, jakou jsme dokázali vytvořit atmosféru, pochválili herce, kulisy, kostýmy a překvapivé doplňky rekvizit. To nás opravdu hodně potěšilo. Bylo to snové vystoupení sokolských ochotníků z Metylovic.
Náš večer koncem divadla nekončil. Po nutném rychlém rozebraní kulis, jsme si šli sednout do nedaleké restaurace Racek na pivo či víno. Vše jsme důležitě a radostně okomentovali. V Luhačovicích začíná o víkendové půlnoci „jiný svět“. Vše musí ztichnout a zklidnit. V lázních to asi nemůže být jinak. Tak jsme se pomalu rozešli, vyspat se z toho úspěchu. Někteří usnuli, až nad ránem. Už druhý den dopoledne jsme šli kolem divadla se zvláštním hrdým pocitem. Myslím, že o tom budeme ještě vyprávět i našim vnukům či vnučkám. Dokonce dva naši herci byli další den na lázeňské promenádě, osloveni procházejícími hosty ve stylu: „jé pane, vás znám, vy jste včera hrál v divadle a bylo to moc pěkné“. Asi tak nějak se rodí celebrity.
Mé poděkování pochopitelně patří hercům, režiséru Davidu Hyšplerovi a všem okolo divadla, kteří nám nezištně pomáhali. Taky děkujeme Zastupitelstvu obce Metylovice, které nám poskytlo finanční dar na část úhrady divadelního programu a dopravu kulis z Metylovic do Luhačovic a zpět.
Divadelní spolek Sokol na prknech letošní sezónu 2019 ukončí koncem října v nedalekých Malenovicích na divadelním festivalu „Figa Borová“, kde vystoupí se svým prvním dílkem „S tvoji dcerou ne“.
Bližší informace podáme po prázdninách.
červen 2019 M. Hajdušek, vedoucí div. spolku